. . Černá bižuterie - Stanislav Jiroš

Historie černé bižuterie

V 60. letech minulého století měla jablonecká bižuterní výroba za sebou již 100 let svého rozvoje. Už natrvalo se prosadila nejen do domácího povědomí, ale i v zahraničí se s ní vážně počítá a do Jablonce přicházejí rostoucí objednávky na zboží již prokazatelně "jablonecké".

Přízeň doby, zdůrazňující na šatech skleněnou ozdobu, přinesla v 60. letech s sebou konjunkturu, s jakou se jizerské podhůří zatím nesetkalo. Požadavky zahraničních, namnoze exotických trhů, tvarová i funkční zvláštnost těchto šperků, určených nejrůznějším národům všech světadílů však vykonaly své. Nezvyklé podněty, často hotové vzory zvenčí, omezovaly stále více samostatnou tvůrčí práci bižuterních výrobců. Tlak neosobního cizího trhu vedl rychle k masovému napodobování a pozměňování cizích, převážně francouzských tvarových výbojů.

V této konjunktuře prostřednosti zachoval si zvláštní postavení pouze skleněný knoflík, který po roce 1864 zaujal v módě světové prvenství. Z jeho technologických zisků vyšel ve stejné době pak ještě jeden artikl, který navázal na to nejlepší, co bylo vytvořeno v bižuterní tvorbě, cele se vrátil k majoritě skla, aby povýšil jablonecký výrobek na šperk zcela svébytný, původní a samostatný. Na sklonku šedesátých let 19. století se jím stala černá bižuterie.

Ve svých začátcích vyšla ze sílících požadavků převážně evropského trhu po lehké a hodnotné šatové a kloboukové ozdobě. Kromě osvědčených broží a knoflíků se zhotovovaly nejčastěji vlasové spony, hřebeny a jehlice. Vlastní rozmach černou bižuterii však teprve čekal.

Přenést novinku - techniku letování cínem, se kterou se seznámil drobný tanvaldský výrobce Karel Fischer u firmy Naudascher et Kahn ve Stuttgartu - na černou bižuterii bylo jen otázkou času, vhodných letovacích petrolejových lamp a zkušenosti. Výsledek byl převratný a ve svých pozdějších ekonomických důsledcích významnější než technika nýtování.

Použilo se stejných kamenů, jen zatavené nýtky byly nahrazeny vmáčknutím mosazné duté trubičky často nepatrných rozměrů. Navržený vzor černé bižuterie, např. spona, jehlice, brož, šatová ozdoba, hřeben do vlasů byl odlit do sádry, odlitek pak sloužil jako matrice pro sériovou výrobu. Jednotlivé skleněné kameny byly naletovány na drát. Drátěná konstrukce tak nahradila těžkou kovovou podložku, nýtování bylo vystřídáno měkkým spájením. Vznikl maximálně odlehčený šperk, kovový podklad byl omezen na nejmenší míru, čistý brus černého kamene ovládl šperk.

Nová technika znásobila tvarové možnosti černé bižuterie až na samé hranice návrhářské fantazie. Navíc nevyžadovala žádných zvláštních předcházejících řemeslných dovedností, ani kapitálových investic do drahých zahraničních kovových výlisků, stále ještě dovážených z Francie. Byla tím, co jizerská krajina potřebovala nejvíce - typickou domácí prací. Měkké spájení cínem vyhovovalo nejlépe charakteru šperku i jeho domácí výrobní základně, rozptýlené manufakturní domácké industrii na Smržovce a jejím okolí.

Obrovská poptávka po takto vyráběné bižuterii přivedla v 90. letech jetový šperk na vysoký stupeň dokonalosti. Smrtí anglické královny Viktorie (1901) se stal z černé bižuterie smuteční šperk zemí britského impéria. Stal se světovou módou. Jeho výroba i tvarová čistota dosáhla vrcholu. Už nikdy nebyla předstižena.

Balkánské války a rychle se střídající módní zvraty vedly k častějším a stále dlouhodobějším krizím. Kvalitní zboží je nahrazováno znehodnocenými výrobky. Silná konkurence kovové bižuterie nutí výrobce skleněného zboží pracovat v černém šperku. Ubývá chleba pro všechny.

Světová hospodářská krize postupně zasahuje všechna odvětví jabloneckého podnikání. Černá bižuterie, úspěšně se bránící po 80 let módním výkyvům i krizím, nemá už více sil vzdorovat.

Po druhé světové válce je učiněn pokus ji obnovit na místě jejího vzniku. V provozech bývalé slavné firmy Feix v Jiřetíně zažije ještě dvě tři léta své renesance. Pak i to končí.

Upadne v zapomenutí jako kdysi tolik slavných odvětví jabloneckého průmyslu. Zapomenut bude její výrobní postup, její technologické zvláštnosti. Jen někde v půdních prostorách přečkají sklady ušlechtilých polotovarů, broušených skleněných kamenů všech velikostí a tvarů, oněch s drobnými zatavenými články, určených pro nýtování, i oněch mladších pro letování spolu s kleštěmi, starými sádrovými odlitky, kovovými podložkami, dráty, galeriemi, řeznými nástroji a matricemi. A s nimi i vzácné staré vzory.